Všichni vidíme, jak se vyvíjí situace na našem trhu, a snad nikoho z nás to nenechává tak docela chladným. Protože jak jde o peníze, nemůžeme to my lidé ignorovat, a jakmile se situace nějakým způsobem zhoršuje, musí to v nás nevyhnutelně vyvolávat pocity nevole. Protože se všichni chceme mít dobře, jenže to nám není vždy dopřáno.
Dnes tedy nejsme nikterak spokojení s finanční situací na trhu, a dáváme to v nejednom případě otevřeně najevo. A to jak my obyčejní lidé, na které doléhají rostoucí ceny nejvíce, tak i populističtí politici, kteří se pochopitelně stávajících problémů chytají a snaží se je využít ve svůj prospěch. Čím méně si toho můžeme kvůli rostoucím cenám koupit, tím více se nám to nelíbí.
Jenže s tím nic moc nenaděláme. Situace je taková, jaká je, a tu nikdo z nás prosťáčků neovlivní natolik, aby se dosáhlo snů mnohých našinců o tom, že budou brát kapitalistické platy a žít za socialistické ceny. To prostě nejde.
Ale přesto bychom s tím my lidé něco udělat mohli. Kdybychom chtěli. Jenže ono se nám obvykle nechce.
Kdybychom třeba požadovali po našich vládnoucích politicích skutečně zodpovědnou měnovou a finanční politiku, kdybychom trvali na tom, že nás tito nesmí zadlužovat v časech, kdy to není nezbytné, nemuselo by být třeba tak zle, jak je dnes. Sáhlo by se na rezervy a bylo by to. Jenže my jsme si tu po léta žili jako na krmníku a bylo nám jedno, že i v dobrých časech narůstal deficit rozpočtu. A když se to v časech zlých vlivem rozhazovačnosti politiků ještě více pokazilo, není divu, že na dnešní dobu už nezbylo nic než dluhy. A současná vláda je považovaná za špatnou proto, že nedělá takové dluhy jako vlády předchozí, aby nás neposlala definitivně ke dnu. Ale přesto nás i nadále zadlužuje, abychom se aspoň relativně měli.
A dokud takovou ekonomickou politiku tolerujeme, nebude líp. Ani kdyby nebyly problémy v globální produkci a dopravě nebo válka na Ukrajině.