Mnoho z našich lidí a domácností se potýká s ekonomickými problémy. Peníze jim docházejí nebo už třeba i došly, a i když se pak takoví lidé snaží to nějak zvládnout, často už to nezvládají. A byli by často náramně rádi, kdyby jim někdo podal pomyslnou pomocnou ruku či hodil neméně pomyslný záchranný kruh. A takový pomocník u nás skutečně existuje. Jmenuje se úřad práce a poskytuje našim lidem skutečně celou řadu hodně rozmanitých podpor. Které mohou přinést našim domácnostem klidně i hodně přes deset tisíc korun měsíčně.
Například si tu můžeme zažádat o příspěvek a doplatek na bydlení, o přídavky na děti, příspěvek na živobytí, mimořádnou okamžitou pomoc či jednorázový příspěvek na děti.
Když tedy má někdo problémy s nájemným nebo v dnešní době s cenami energií, může od úřadu práce zpětně dostávat i více než jednadvacet tisíc korun. Kdo tu vydává za bydlení víc než třicet procent svých měsíčních příjmů, dostává aktuálně v průměru 4.100 korun měsíčně. A co za to? Vlastně skoro nic. Aby si někdo takto polepšil na úkor ostatních plátců daní, musí jen čtvrtletně nebo pololetně doložit, že má na tuto dávku nárok. A dostává ji, dokud se jeho poměry dostatečně nezlepší.
Když pak zmíněné příspěvky nestačí k úhradě nákladů souvisejících s bydlením, lze navrch dostávat i tisíce korun doplatku.
Když pak někdo nemá nejen na bydlení, ale ani na živobytí, když je takzvaně v hmotné nouzi a není to schopen sám změnit k lepšímu, dostane klidně i přes deset tisíc za každý měsíc, kdy má na toto nárok. A jediné, co tu může bránit zneužívání podobné pomoci, je nepříjemnost s tím, že existují-li pochyby o schopnosti člověka zacházet rozumně s penězi, může tento namísto části z nich dostat poukázky na nákup zboží.
A tak by se dalo pokračovat. Ale pokračovat už nebudu. Pouze budu konstatovat, že namísto lidí v údajně tíživé situaci u nás pracují třeba Ukrajinci. Kteří dělají práci, o niž spousta našich ‚sociálně slabých‘ nemá zájem. Protože brát dávky je pohodlnější.