Ať už panovaly doby dobré nebo těžké, vždy se tu našli lidé, kteří se potýkali s nedostatkem finančních prostředků. Ne vždy se tu vyskytovali lidé bohatí, ale těch, jež by bylo možno považovat za chudé, se vždycky našlo dost. A nejinak je tomu i dnes, byť se pod pojmem chudoba v dnešní době často skrývá i to, co by ještě za generace našich rodičů a prarodičů bylo bráno jako nesplnitelný sen, jako bohatství.
Co jsou peníze na světě, jsou tu jak ti, kdo jich měli či mají dost, tak i ti, kdo jich měli a mají málo, případně se bez těchto museli nebo musejí obejít docela. Protože peníze nejsou mezi lidmi rozdistribuovány rovnoměrně, a zatímco se k někomu jen hrnou, jiný aby každou korunu v kapse mnohokrát obrátil, než ji vydá.
Prostě si ne každý vydělá tolik, kolik by potřeboval, respektive musí někdo hradit natolik vysoké výdaje, že mu ani hezké příjmy nestačí. A pokud chce někdo obstát se ctí, musí si v takových chvílích přibrat nějakou tu práci navrch nebo musí zefektivnit či změnit tu stávající výdělečnou činnost. Protože nebýt toho, zbývá už jen trojice řešení, z nichž ani jedno není dokonalé. Ani omezování všech postradatelných a třeba i nepostradatelných výdajů, ani půjčování si, ani vydání se na dráhu zločinu s cílem připravit o scházející jmění někoho jiného není dokonalé a na vše z tohoto se dříve či později může doplatit.
Ale co když člověku ani přes veškeré pracovní nasazení jeho příjmy nestačí? Co když tento nemá východisko z nouze? Co pak? Pak mu lze doporučit především to, aby to nevzdával a snažil se s věřiteli dohodnout a hradit aspoň to, co je nezbytné, co skutečně nepočká. A aby věřil, že se to jednoho dne zase v dobré obrátí. Protože lidem bylo v minulosti nesčíslněkrát daleko hůře než nám dnes a také to zvládli. Čehož důkazem je to, že jsme dnes i my na světě.