Naše současná vláda se dostala k moci jak známo díky tomu, že nabízela ve volbách tolik potřebnou reformu našich financí. Dostala se k moci, i když stála proti dříve vládnoucím populistům, kteří se neštítili stát zadlužovat ani tehdy, když už to bylo hodně na pováženou. Vyhrála volby, i když se vědělo, že příchod nových politiků k moci nebude pro nás lidi představovat žádnou slast. Lidé prostě uvěřili, že se nejde zadlužovat donekonečna a že se musí finanční šílenosti předchozích vlád zastavit.
Většina z nás chápe, že je reforma veřejných financí naprosto nezbytná. A jediný nedostatek, který tato skutečnost má, je fakt, že nikdo nechce, aby se šetřilo právě na něm. Devět z deseti našinců chce, aby stát šetřil hlavně na sobě, a titíž lidé jsou naopak proti tomu, aby byli připravováni o zaměstnanecké benefity nebo více zdaňováni třeba v podobě daně z nemovitosti.
Stát by měl šetřit hlavně na svých vlastních výdajích, což není pro lidi tak bolestivé jako vyšší zdanění. A co se týká jednotlivých témat, která chce vláda využít ke snižování zadluženosti, je podpora těchto opatření za strany lidí různá.
– Se snižováním platů ve státním sektoru se ztotožňuje dvaašedesát procent našinců.
– Rušení státních dotací podporuje šestapadesát procent Čechů.
– Podporováno je i zrušení nulového zdanění vína.
– Se šetřením na zaměstnaneckém stravování naopak souhlasí jen každý pátý z nás, stejně jako se zvyšováním daně z nemovitosti. A ani sáhnutí na volnočasové benefity zaměstnanců se netěší podpoře lidu.
Naši lidé tedy určitě chápou, že je třeba dělat něco s tím obřím státním dluhem, dosahujícím hrozivé výše, že je třeba přestat s výdaji, která pravidelně citelně převyšují příjmy státu. Je prostě třeba zakročit, dokud je čas. Pokud je ještě čas. A když to vyjde, ušetří náš stát v příštím roce 94 a o rok později dalších 53 miliard korun. A snad aspoň to skutečně vyjde.