Někdy se nám lidem daří a někdy také ne. Někdy se nemusíme dokonce ani snažit, a přesto se nám vede dobře, a jindy ani přes největší snahu neuspějeme. A nejen proto je skutečností, že zatímco mají někteří z našinců i docela slušné úspory, jsou tu i ti druzí, kteří vězí třeba až po uši v dluzích. A tudíž lze konstatovat, že máme bohaté i zadlužené domácnosti. A v uplynulém roce dosáhly jak úspory, tak i dluhy našich domácností rekordní výše.
A jak že jsme na tom byli v minulém roce konkrétně?
Během něj vzrostly úspory našich domácností uložené v produktech finančního trhu o více než sedm procent a dosáhly tak dříve nevídaných 5,8 bilionu korun. Zároveň se ale naše domácnosti rovněž rekordně zadlužily a dluhy domácností u bank a nebankovních subjektů tak stouply o 4,8 procenta na 2,2 bilionu korun.
Podle našeho ministerstva financí jsme prý měli většinu z naspořených peněz (na konci roku 2,8 bilionu korun) na netermínovaných vkladech, což znamenalo pokles o skoro čtyři procenta, ovlivněný hlavně tím, že se našinci daleko více zaměřili na termínované vklady, jež se staly ziskovější a atraktivnější záležitostí a tedy zabodovaly a jejich nárůst činil skoro padesát procent, což obnášelo celkové vklady ve výši 845,8 miliardy korun. Ale i v investičních fondech jsme měli uložené solidní peníze, 811,9 miliardy korun, což znamenalo meziroční nárůst o čtrnáct procent.
Co se potom týkalo našich dluhů, tvořily tři čtvrtiny z nich úvěry na bydlení, a to navzdory tomu, že zájem o nové hypotéky v loňském roce o více než třetinu poklesl.
Domácnosti u nás tedy dluží celkově 32,6 procenta hrubého domácího produktu. Což je ve srovnání s jinými evropskými zeměmi sice údajně málo, ale i tak… Museli bychom odevzdat všechno, co si vyděláme za sto dní, abychom dluhy našich domácností splatili. A to tedy mně osobně jako málo nepřipadá.