Kdyby naši lidé nechtěli pobírat vyšší výplaty, bylo by tu něco v hodně podezřelém nepořádku. A tak je vlastně v pořádku, že našinci se svými příjmy vesměs spokojení nejsou a přáli by si, aby jim zaměstnavatelé přidávali víc. A zaměstnavatelé jako celek také přidávají, čehož důkazem je setrvale rostoucí průměrná mzda.
Jenže je tu problém. Firmy často nemají na to, aby přidávaly tolik, kolik si jejich zaměstnanci přejí, a růst mezd tak obvykle nepřekonává výši inflace, která lidem jejich peníze znehodnocuje. A tak reálné mzdy našinců, tedy to, co si lze za tyto peníze koupit, poklesly v letošním prvním čtvrtletí o 6,7 procenta ve srovnání s rokem předchozím. A tím jsme se ocitli mezi těmi nejpostiženějšími národy Evropské unie.
V posledních šesti letech nebyla kupní síla našinců tak nízko jako právě v současnosti, a našinci tak musí volky nevolky omezovat své výdaje, aby svoji finanční situaci zvládli. A protože je inflace i nadále vysoká, budou naši pracující lidé určitě i po zbytek roku toužit po vyšších mzdách. A leckdy se i dočkají, protože je tu nízká nezaměstnanost a z této vyplývající vysoká poptávka po pracovní síle, kterou je třeba adekvátně zaplatit.
Jenže možnosti firem nejsou neomezené. A tak je už dnes skutečností, že každý čtvrtý zaměstnanec hledá jinou práci a každý třetí je připraven akceptovat výhodnější uplatnění, které se mu nabídne. A situace může být ještě dramatičtější, pokud vláda sáhne na zaměstnanecké benefity a zaměstnanci to budou chtít kompenzovat finančně. Což ale většina oborů nezvládne. S výjimkou energetického sektoru dosud nebyli nikde schopni zvyšovat platy o víc než o inflaci.
Kromě energetiků si zatím vlastně polepšily významně jen nejnižší příjmové skupiny, což ale byla dočasná záležitost, která se už jen tak opakovat nebude. A naopak si zřejmě do budoucna polepší lidé ve stavebnictví, IT nebo výrobních podnicích, kde jde o udržení si konkurenceschopnosti. A ostatní si zřejmě budou ještě nějakou dobu pohoršovat. Bez ohledu na to, zda jim přidají nebo ne.