Pokud se zamyslíme nad světem financí, zjistíme, že tento není, nikdy nebyl a bohužel s největší pravděpodobností ani nebude dokonalý. Každá ekonomika bez výjimky má jak své přednosti, tak i své nedostatky, a tyto od sebe prakticky nelze oddělit, ani kdybychom se snažili sebevíc.
Vezměte si ekonomiku fungující podle socialistických pravidel hry. Mnozí jsme ji poznali dokonce i na vlastní kůži a víme tak, že byla dobrá i špatná současně. Třeba to plánovité hospodářství. Bylo teoreticky dobré, ovšem ne vždy se jak známo podařilo naplánovat to, co lidé budou chtít a co ne, ne vždy se naplánovala výroba odpovídající spotřebě. A někdy se navíc takový plán ani neplnil. Bylo to pro lidi dobré v tom, že měl každý své jisté, ale současně to bylo z téhož důvodu i špatné, protože nikdo neměl mimořádnou motivaci se snažit, když si tím nemohl polepšit. A tak jsme všichni měli pravidelný příjem, který ale často nebylo za co utrácet, nikdo nebyl oficiálně bohatý ani chudý, protože jsme byli vesměs všichni chudí, až na ty bohaté. Paradox, ale realita. Realita, v níž se nevyplácelo vybočovat a v níž každý musel brát a chválit stejné velké kulové.
Kapitalismus nás pak zbavil zla jménem rovnostářství. Konečně lidé dostali formální možnost přičinit se více a profitovat z toho. Dalo by se říci, že to bylo nakročení na cestu správným směrem. Jenže jak všichni víme, nepolepšili si jenom ti pracovití a zodpovědní. Polepšili si mnohdy i ti, kdo měli pomyslné největší svaly a kdo se obešli ochotně bez skrupulí a soucitu. Takže se tento typ ekonomiky stal nejednou spíše džunglí, v níž přežili jen ti s nejostřejšími drápy. Zatímco ostatní byli odsouzeni k práci za často jen velice nízké příjmy, k životu na skoupých dávkách. A přinejmenším z pohledu penzistů, nemocných a invalidních lidí nebo lidí nedobrovolně vytlačených na okraj společnosti tak nelze mluvit o finančním systému, jenž by byl ideálem.
Jímž by byla skutečná tržní ekonomika, v níž by vše fungovalo tak, jak má. V níž by (paradoxně podle socialistické rétoriky) každý pracoval podle svých schopností a byl odměňován podle své práce. Čehož se ale bohužel zřejmě nikdy nedočkáme. Protože by pokus o nastolení něčeho takového narazil na odpor těch, kdo si zvykli parazitovat na ostatních. Protože ti by neakceptovali nutnost stát se svého štěstí strůjci.