Každý, kdo si chce v dnešní době našetřit nějaké peníze, musí logicky přemýšlet nejenom nad tím, kde takové peníze vůbec vzít, ale i nad tím, jak s nimi po jejich získání naložit. Ne proto, že by snad nebyly nabídky, kam s nimi, ale proto, že ten, kdo by si je uložil na vkladní knížku nebo běžný účet, by časem hořce zaplakal. To až by zjistil, že má našetřenou sice třeba i docela hezkou sumičku, jenže si toho za ni zase až tak moc nekoupí. Všichni totiž víme nebo aspoň můžeme vědět, jak se na špatně úročených nebo dokonce neúročených penězích podepisuje nepříjemnost zvaná inflace.
Pokud si tedy chceme našetřit na vzdálenější budoucnost, měli bychom zanevřít na tradiční produkty finančního trhu, na to, na co jsme byli zvyklí už i v předkomunistické éře stejně jako po této. Protože tady sice máme jistotu, že to, co vložíme, dostaneme zpátky, jenže stejná částka tu neznamená stejnou hodnotu.
Abychom onu nepříjemnou inflaci porazili, máme investovat. Tak se totiž dá nejen udržet, ale i zvýšit hodnota nastřádaných finančních prostředků. Dá se na tom třeba i zbohatnout. Jenom to chce mít správné informace a/nebo štěstí. Protože jinak si ani zde nejen nevyděláme, ale můžeme o vložené peníze i přijít. Jak už se o tom mnozí z našinců přesvědčili.
Investovat tak můžeme třeba do zlata nebo jiných drahých kovů. Jenže u těch jsou patrné značné výkyvy, a tak zde hrozí, že si nakonec vydělají místo nás jenom ti, kdo nám tyto kovy prodají a následně je zase odkoupí se svou marží.
Investovat můžeme do spousty různých fondů nebo cenných papírů. Ale takové cenné papíry nemusí mít nakonec vyšší hodnotu než papír, na kterém jsou vytištěné, případně mohou být ještě bezcennější, pokud existují jen ve virtuální podobě.
Můžeme investovat do státních dluhopisů. Jenže ani zde se nezbohatne a ten, kdo do nich investuje, by se měl stydět při pohledu na to, jak jsou takto využité peníze našimi vládami využívány.
A tak je asi nejlepší, jak se s nadsázkou říkává, investovat do rumu. Protože jenom tady jistě dostaneme čtyřicet procent.