Jak jenom si u nás už docela dlouho stěžujeme na tu ekonomickou mizérii a z ní vyplývající chudobu, že? Jak jenom dlouho lamentujeme nad tím, že nám inflace požírá naše příjmy a úspory, že je všechno pořád dražší! A vlastně máme v tomto ohledu pravdu, protože tak draho jako dnes už hodně dlouho nebylo. A my jsme si tak zvykli na vyšší standard, který nyní postrádáme.
Ale máme si vlastně na co stěžovat? Jistě, že máme, ale zamyslíme-li se nad tím, není to zase taková pohroma, jak by se mohlo podle výlevů mnoha našinců zdát. Protože rok provázený nižší dvojcifernou inflací není něco, co by bylo tragédií.
Jak jenom by si v naší situaci lebedili dejme tomu Argentinci! Tam dosáhla inflace v uplynulém roce skoro pětadevadesáti procent, a to znamenalo pátou nejvyšší inflaci mezi všemi státy světa. A v prosinci se tam ceny zvyšovaly dokonce nejvíce od roku 1991.
Argentinci jsou na tom tedy finančně pořád hůř a hůř. Jejich kupní síla klesla víc než vydatně, a to navzdory tomu, že tamní vláda direktivně stanovuje nejvyšší možné ceny na trhu. A tento trend tam trvá už po dlouhá léta.
Platy tam lidem nestačí k zajištění si živobytí, inflace je pořád vyšší a vyšší a třeba začátek letošního roku se nesl ve znamení zdražování jízdného, oblečení i potravin. Tamní ministr hospodářství sice přislíbil, že by měla tamní inflace klesnout od dubna ke třem procentům měsíčně, což by mělo být výrazným polepšením si, jenže mnozí ekonomové očekávají spíše inflaci vysokou, podobnou té výše zmíněné. Zemi totiž chybí kromě jiného i cizí měny, především logicky americké dolary, a to by mohlo negativně ovlivnit situaci na černém trhu a další růst cen. A aby se v tomto ohledu změnila situace k lepšímu, bylo už zahraničním turistům povoleno platit kreditní či debetní kartou vydanou mimo Argentinu v neoficiálním kurzu, který je dvakrát vyšší než kurs oficiální. Jen aby bylo pro cizince v zemi levněji a tito tu tedy víc utráceli.
A do toho máme u nás naštěstí ještě hodně daleko.