Rozumní lidé budou, jak předpokládám, sdílet můj názor, že by se nemělo žít na dluh. A to se netýká jenom státu jako celku, ale i jednotlivců a jejich domácností. Jak je totiž všeobecně známo, za všechno se musí zaplatit, a ti, kdo žijí na úkor někoho jiného a jeho pomoci, se tak dostávají do závislosti na tom, komu jsou finančně zavázáni, a současně se jim taková závislost i prodražuje, protože se musí půjčené peníze vracet s úroky a často i dalšími poplatky.
Ten, kdo žije na dluh, si tak vlastně sám škodí. Dočasně si sice polepší, ale to, co tomu následuje, není určitě důvodem k radosti. Protože když se dluh splatí, vyjde to dráž než život bez takového dluhu, a když se tento splatit nepodaří, je tu ještě větší problém, a to ať už jde o propadání se stále hlouběji do existenčních problémů nebo o ztrátu důvěry a třeba i přátel.
Jenže někdy to prostě bez nadělání dluhů nejde. A když už se tyto nadělat musí, tedy když je nutno vzít si půjčku, měli by tak lidé aspoň činit s rozumem. Tedy zadlužovat se pokud možno co nejméně a zvládnutelně a půjčovat si jenom na to, co je skutečně nepostradatelné. A nepostradatelné rozhodně nejsou dovolené, luxusní výrobky nebo i lepší vybavení domácnosti ve chvílích, kdy to dosavadní ještě plní své funkce.
A na smysluplnost půjček mnozí z nás nejednou zapomínají. A půjčují si třeba pod vlivem všudypřítomných reklam na kdeco. Nejen na užitečné věci jako je dejme tomu koupě bytu, automobilu potřebného k výkonu profese a podobně, ale i na vyslovené hlouposti. Které chvíli potěší, ale pak třeba i hodně zkomplikují život.
Člověk by si rozhodně neměl brát zbytečné půjčky, a to ani tehdy, když je přesvědčen, že je dokáže bezproblémově splácet. A to proto, že v takové situaci je dotyčný nyní. Jenže co kdo z nás ví, co ho potká za týden, za měsíc, rok či ještě později? Dnes je člověk schopen splácet, ale časem se jeho situace může zhoršit a pak už to nezvládne.
A nezvládat své dluhy je hodně zásadní problém.