Ať už si při vyslovení slova ekonomika představujeme cokoliv, určitě nejpozději po chvíli sklouzneme k tématu nazývanému peníze. A to z toho naprosto logického důvodu, že ať už se na ekonomiku pohlíží z jakéhokoliv úhlu pohledu, vždy se v ní musí někomu za něco platit. A nemůžeme se neshodnout na tom, že je placení bez využití peněz prakticky nemyslitelné. Nebo vy si snad dokážete představit, že by se dalo všeobecně platit něčím jiným? Já tedy ne.
Ovšem bavíme-li se o penězích, nebavíme se ani zdaleka vždy o tomtéž. Peníze sice na první pohled vypadají pomalu jako jedna jediná záležitost, jenže už po krátkém zamyšlení zjistíme, že se toho za těmito skrývá docela dost. A tyto se tak dají třídit podle mnoha různých kritérií.
Pokud se bavíme o finančních prostředcích jediného státu, mluvíme sice obvykle o téže měně, jež má ale různé podoby. Může tu být totiž hotovost, ale také bezhotovostní platební styk, peníze se mohou skrývat klidně i za kreditními či debetními kartami, i za šeky, směnkami a jinými cennými papíry.
A pokud jde o globální pohled na peníze, je to ještě různorodější, protože tady už se dokonce setkáváme s mnoha různými měnami. Máme tu naše i cizí koruny, máme tu eura, různé dolary, franky, libry a kdo ví, jaké měny ještě. A každá z nich se pochopitelně vyznačuje svými specifiky, to podle toho, se kterou ekonomikou je spojena, kdo ji spravuje, jakou má tradici, důvěryhodnost, stabilitu, hodnotu, jsou tu záviděníhodné měny konvertibilní stejně jako jejich opaky, tedy měny, jimž se nedůvěřuje skoro nikde.
Některé měny jsou provázeny vysokou a jiné nízkou inflací či dokonce deflací, některé devalvují, zatímco jiné tvrdnou, některé přijme rád každý, zatímco jiné se hodí spíše než k placení k využití coby toaletní papír.
Zkrátka a dobře jsou peníze obrazem určité ekonomiky. A ta záleží na lidech. Tedy i na mně, i na vás. A na naší volbě těch, kdo ji spravují.