Aby se usnadnilo směňování různého zboží a různých služeb od neméně různých dodavatelů a poskytovatelů, spatřily už velice dávno světlo světa peníze. A jak šel čas, staly se takové finanční prostředky pro lidi dokonalým a nepostradatelným fenoménem, kterému se obvykle důvěřuje a sází se na něj.
Jenže ono to s takovými penězi nebylo a vlastně dodnes nejednou není zase až tak prosté. Jak nasvědčují zkušenosti ze snad všech světových končin, mohou být s penězi i vyslovené potíže. Kterým se logicky nevyhnuly ani naše končiny.
Vezměme si třeba jenom takovou banalitu, jakou je nejednou proměna států, jejich zrod a zánik. Kdykoliv vznikne nový stát, chce mít zpravidla i vlastní měnu. A ta, která na jeho území doposud platila, tak končí. V některých případech tak lidé přicházeli a přicházejí o to, co si naspořili, protože jim už za ty staré papírky či mince nikdo nic nedá, a v lepším případě se vymění jedny peníze za jiné, což ale také nebývá bez vady na kráse, protože kdo si staré peníze do určitého data nevymění, obvykle o jejich hodnotu stejně přijde. Ne všude je výměna jedněch peněz za jiné možná trvale, jak se to deklaruje třeba ve Spojených státech nebo v Německu u marek platných do zavedení eura.
Ale i při trvání států se měna čas od času obnovuje. Třeba v souvislosti s měnovou reformou, jakou pro našince kdysi nachystali soudruzi, kteří tím ožebračili nemalou část našeho národa, třeba v souvislosti s potřebou mít peníze, které se dají daleko hůře falšovat na rozdíl od dosavadních peněz, které se časem stávají nedostatečně bezpečnými. A kdo si tu peníze včas nevymění, má smůlu. Jak už to zažila i dnešní generace třeba u papírových dvaceti- a padesátikorun nebo haléřových mincí.
Někdy se sice poštěstí, že se již neplatné peníze stanou raritami, za něž jsou sběratelé a jim podobní lidé ochotni zaplatit, a třeba i mnohem více, než jaká tu kdy byla hodnota dotyčných finančních prostředků, ale to se týká jen zlomku peněz. A ti, kdo mají jiné už neplatné peníze, tak vesměs ostrouhají.