Není nejspíše ani jediného člověka, kterému by se nehonily hlavou myšlenky na peníze, a není snad jediného dne, kdy bychom se myšlenkám na ně vyhnuli. A to naprosto logicky, protože jsme každou chvíli konfrontováni s něčím, za co se musí platit, prakticky neustále je tu něco, za co bychom měli platit a na co si tedy musíme vydělat.
Peníze se po nás vyžadují ráno stejně jako večer a kdykoliv mezi tím, tu se objevují nezbytné a tu alespoň žádoucí výdaje, tu jsou věci či služby dražší a tu levnější. A zpravidla nejsou bezplatné.
A tak na peníze myslíme co chvíli. A myslíme pochopitelně hlavně na to, jak jich získat dost na to, abychom s nimi mohli vést spokojený život. A k jakému poznání dospíváme?
Obvykle k tomu, že bychom si je měli nějak vydělat. Což je logická věc, protože jedině to je spolehlivý způsob získání finančních prostředků, který je současně i legální a definitivní. Na rozdíl od příjmů, které jsou nejisté, jako je nějaká ta loterie, které jsou nezákonné, jako je jakékoliv jednání odporující zákonu, nebo dočasné, jimiž jsou půjčky.
Ale dokážeme si vždy vydělat? Bohužel nikoliv. Jsou tu lidé, kteří si přijdou díky své práci na méně peněz, než kolik jich potřebují, a jsou lidé, kteří si dokonce nevydělají nic a jsou odkázáni na státní pomoc, jež je nevalná a již dotyční nemohou ovlivnit tak, aby uspokojivě vzrostla. A proto nejednou strádáme.
Chudoba sice jak známo cti netratí, ale přesto není příjemné nedostatkem trpět. A proto by se měl člověk už od počátku svého života snažit, aby získal kvalifikaci, jež mu umožní si k penězům přijít, aby nad svou budoucností nemávnul rukou s tím, že ono už to nějak dopadne. A také by si měl člověk v lepších časech dělat finanční rezervy pro případ, že někdy bude hůř. Jen tak je totiž naděje, že člověk prožije dostatečně důstojný život, namísto aby živořil.