Ekonomické poměry jednotlivých lidí stejně jako oblastí, států i celých kontinentů, podléhají neustálým změnám. Jsou tady doby prosperity, kdy se daří třeba i všechno, co si jen pod pojmem ekonomika dokážeme představit, s dobami, kdy se naopak pokazí třeba i všechno, co se jenom pokazit může. Tak už to na trhu chodí, že tu není nikdy všechno jisté a neměnné. Nefungovalo to v minulosti a setrvalou prosperitu si nedokáže svět zajistit ani dnes.
Na to, jak funguje svět financí, má totiž vliv ledacos. Je tu celá řada vlivů, které jsou ovlivňovány různými lidmi, a jsou tu i záležitosti, které ani ti nejmocnější lidé ovlivnit nedokážou, a tak se v jedné chvíli ekonomicky daří, ale následně se propadáme do potíží, z nichž ne a ne vybřednout.
Někdy nám to vylepší nebo naopak pokazí rozhodnutí našich mocných, politiků či bankéřů. Na těch záleží podstatnou měrou, daleko více než na nějakých obyčejných smrtelnících, protože se může každé jejich rozhodnutí skutečně projevit všude, kam až sahá jejich vliv, a někdy i ještě dál. Víme třeba, jak ovlivnilo ekonomickou situaci docela úspěšného poválečného Československa plánovité hospodářství nastolené komunisty, víme, jak ho ovlivnil pád těch právě zmíněných a nastolení kapitalismu, víme, jak pozitivně se to tu vyvíjelo za jedné a negativně za jiné vlády. Přičemž pochopitelně nechci napsat, za které vlády tu bylo líp a za které hůř, ale to jenom abych nepopudil. Protože je hodnocení ekonomického počínání každé vlády subjektivní, a zatímco je pro někoho dokonalá vláda rozumu, která nutí žít zemi jenom v rámci možností, které tato má, jsou jiní názoru, že je dobře, když jim stát peníze vysloveně rozdává, byť na to nemá a zadlužuje se.
Ale ne vše pochopitelně ovlivňují jen politici a centrální bankéři. Svět financí je ovlivněn i tím, jak si počínáme my prostí lidé. Jak pracujeme, jak utrácíme, jak si šetříme… A pokud se nám naše ekonomická situace nelíbí, neměli bychom nadávat jen na politiky. Měli bychom začínat sami u sebe.