Rozpočet je pro každého, kdo disponuje penězi, v podstatě mimořádně důležitý. Protože jenom díky tomuto lze často uniknout problémům finanční povahy, které by mohly vzniknout, kdyby se s penězi zacházelo jen tak halabala. Každý by si prostě měl na základě povědomí o tom, kolik si v nadcházejícím období vydělá, rozpočítat i své výdaje, aby měl jistotu, že se mu podaří financovat aspoň to nejzákladnější, co je mu zapotřebí a bez čeho se neobejde.
Toto samozřejmě platí pro každého člověka, ale nejen pro nás obyčejné lidi, ale i pro tak významnou instituci, jakou je stát. Protože i stát operuje s penězi, a to hodně velkými, a proto by měl být i on dobrým hospodářem. Zejména když na jeho ekonomice závisí i všichni jeho obyvatelé a leckdy má taková ekonomika dokonce i přeshraniční dosah.
Jenže on zřejmě není rozpočet jako rozpočet. Jak jsme toho bohužel často svědky. Když si totiž své výdaje plánuje nějaký prosťáček, počítá se tu třeba i každá koruna. I drobné peníze tu mohou mít velký význam, i malá sumička může o mnohém rozhodnout. A proto si kdejaký obyčejný človíček počíná v otázce svých financí nejzodpovědněji a nejkvalifikovaněji, jak to jenom je v jeho případě možné. Zatímco stát…
I když stát spravuje daleko větší objemy peněz, počínají si ti, kdo jsou za rozpočet a finance státu zodpovědní, nejednou nezodpovědně. A někdy by se chtělo dodat, že i nekvalifikovaně, ne-li dokonce šíleně. Škrtem pera ministrů či centrálních bankéřů přicházejí a odcházejí miliony i miliardy jako na běžícím pásu, a kolikrát jenom nedoputují takové peníze v plném objemu tam, kam by měly. A kolikrát jenom se to přejde mlčením nebo se to nanejvýš zahraje do autu a nikdo za nic nenese zodpovědnost!
A na rozdíl od občanů politici bez mrknutí oka naplánují třeba i obří deficit takového státního rozpočtu. Čehož jsme u nás svědky už po dlouhou řadu let. A co se děje? Nic. Žije se na dluh, protože se to vždycky zařídí tak, aby se našel někdo, kdo stát založí.
A že se to musí zákonitě jednoho dne zhroutit? To by asi politici měli vědět. Ale je jim to zjevně jedno. Až se budou jejich dluhy splácet, kde jim bude konec? A zaplatí to pak lidi, kteří v této zemi zůstanou. Protože nebudou mít na to, aby z ní utekli.