V dnešní době už se skoro ani nechce věřit, jako to tady chodilo ještě před více než třiceti lety. Kdyby dnes někdo někomu řekl, že u nás bude povinně obíhat jenom měna, za kterou se toho moc pořídit nedá, tedy naše koruna, a že si tu lidé budou jenom zřídkakdy moci pořídit po splnění složitých podmínek a za předpokladu, že se dostatečně podvolují panujícímu režimu, i omezené množství měn žádoucnějších, konvertibilních, a tedy dávajících možnost pořídit si za ně i něco nadstandardního, co není určeno pro obyčejné smrtelníky, u mladší generace už by se setkal s naprostým nepochopením.
Protože dnes už si u nás můžeme nakoupit za naši měnu i takové cizí peníze, jež patří do kategorie těch žádaných. A pokud u nás na rozdíl od dřívějška některé měny neseženeme, pak jsou to ty, které jsou ne zrovna ideální, za něž se toho moc koupit nedá nebo které vzbuzují natolik velké pochyby, že o ně zájem stejně nebývá.
Stačí si zajít někam do banky nebo směnárny, vyslovit svůj požadavek a transakce může být velice rychle vyřízena ke spokojenosti obou stran. Protože jsou tu přinejmenším ty nejvýznamnější měny, tedy ty, jež jsou globálně využitelné nebo jež se využívají v našinci hojně navštěvovaných turistických destinacích, v dostatečném množství k prodeji. A pochopitelně i ke koupi.
Není ničím neobvyklým, že si našinci kupují dejme tomu nějaké ty dolary, eura, libry či dejme tomu kuny (nemyslím tu pochopitelně zvířata). A stejně tak není neobvyklé ani to, že tu lidé – naši i cizí – pro změnu směňují zahraniční měny za naše koruny, když je jim toho zapotřebí.
A proč to dříve nefungovalo a dnes už to naopak není žádný problém? Jednoduše jde o to, na jakém trhu toto probíhá. Díky fungující ekonomice a ruce trhu, jež umožňuje stanovovat oboustranně akceptovatelné kurzy měn, není problém sehnat to, co člověk chce. A to tu jak známo za dob, kdy jsme byli izolováni za železnou oponou, prostě nepřicházelo v úvahu.