Jak se už vesměs ví, mají lidé, kteří si vzali hypotéku, možnost tuto půjčku při splnění podmínek i předčasně splatit. A docela často se tak děje, protože se pochopitelně projevuje konkurenční boj na trhu financí a finanční ústavy se tak mnohdy snaží přebrat svým konkurentům jejich klienty. Když si člověk prostě vezme za určitých podmínek hypotéku a pak zjistí, že mu ji někdo jiný nabízí za výhodnějších podmínek, pak tu dosavadní předčasně splatí a odejde k výhodnější konkurenci.
Opouštěným finančním ústavům se to samozřejmě nelíbí. Počítají s určitými příjmy po určitou dobu, a najednou o tyto přicházejí. A stát se rozhodl právě těm opouštěným vyjít vstříc. Tím, že vrací do hry kontroverzní poplatek za předčasné splacení hypoték.
Díky tomu budou moci finanční ústavy žádat po svých klientech až dvouprocentní poplatek v případě, že se tito rozhodnou přejít se svou hypotékou ke konkurenci za jiných než zákonem daných podmínek.
Hypotéka může být lidmi podle připravovaného zákona splacena bez poplatků v jasně daných případech. Tedy když půjde o plnění z pojištění určeného k zajištění splacení úvěru, když půjde o úvěr poskytnutý formou možnosti přečerpání, když skončí fixace úrokové sazby, dokud neuplynou tři měsíce od oznámení nové úrokové sazby bankou, když dojde k úmrtí, dlouhodobému onemocnění nebo invaliditě klienta nebo jeho manželky či manžela, když jde o vypořádání společného jmění manželů nebo prodej nemovitosti po minimálně dvou letech od její koupě.
Pokud si tedy klienti usmyslí, že přejdou k jiné bance před skončením fixace, může jim stávající banka podle chystané změny naúčtovat až dvě procenta z nesplacené částky. Namísto současného administrativního poplatku to tedy bude znamenat v některých případech klidně i statisíce korun. Protože banky nemají přicházet bezdůvodně o peníze jenom proto, že se klienti, kteří se jim k něčemu zavázali, seberou a odejdou. Což má vlastně logiku. Protože když už se někdo k něčemu zaváže, měl by svému závazku i dostát.