Po penězích touží každý a kdykoliv. A není divu, že se po nich touží i nyní, kdy jsou mnozí lidé stejně jako nejedna firma či celý ekonomický sektor vyhladovělí po oněch dlouhých omezeních a zákazech souvisejících s prožitou a dosud neskončenou pandemií. Nyní došlo konečně k určitému rozvolnění a kdo může, snaží si přijít k penězům, aby kompenzoval dřívější ztráty.
A tak rostou třeba ceny v průmyslu, a to nejrychleji od listopadu roku 2011. Ve srovnání s předchozím rokem stouply tyto ceny o 5,1 procenta a tento růst nadále pokračuje čím dál tím rychlejším tempem.
V zemědělství je situace víceméně obdobná, pouze s tím rozdílem, že zde je meziroční nárůst cen pouze 4,4 procenta. Produkce rostlinné výroby podražila meziročně o 10,4 procenta a jen živočišná výroba naopak o 1,5 procenta zlevnila.
Stavebnictví zaznamenalo v tomto ohledu nárůst o 2,7 procenta u stavebních prací a o 7,8 procenta u cen výrobků a materiálu.
Podražilo nám prostě kdeco. V poslední době hlavně pohonné hmoty, ropa a zemní plyn, kovy a kovodělné výrobky, chemické látky, olejniny, drůbež, jateční prasata, stavební práce… A kompenzovat nám to mohou leda tak dopravní prostředky, tabák a nápoje, jež mírně zlevnily.
Je tedy pořád dráž. Podnikatelům rostou ceny jejich vstupů a dá se nevyhnutelně očekávat, že tito přenesou tyto vyšší náklady na zákazníky. Tedy že se zdraží i v obchodech. I my spotřebitelé si tak připlatíme. A nejhůř to pochopitelně odnesou ti z našinců, jimž stagnují nebo dokonce klesají jejich příjmy. Což dá rozum.
Máme se tak na co těšit. V přeneseném smyslu slova, pochopitelně. Protože kdo by se těšil na zdražování, a to zejména v době jako je ta dnešní, kdy se mnozí z nás vydali v uplynulém roce provázeném nejrůznějšími omezeními doslova z posledního? A lze tak doufat snad aspoň v jediné. Že vláda, která se na mnoha problémech podílela svými rozhodnutími, po blížících se volbách skončí. Že vláda, která zdražila (nejen) pivo, padne. Ale jestli pak bude líp…