Pokud člověk nechce svým blízkým přidělávat starosti a problémy, neměl by nejspíše zapomenout ani na životní pojištění. A to jednoduše z toho prostého důvodu, aby se postaral po finanční stránce přinejmenším o výdaje, které budou provázet jeho odchod z tohoto světa, a ještě lépe proto, aby po něm tímto způsobem zůstaly jeho nejbližším i nějaké ty peníze navíc, aby tito nebyli dost možná přivedeni do úzkých.
Dále je pak žádoucí, aby si člověk takové životní pojištění nejen pořídil, ale také průběžně sledoval jeho parametry. Protože – jak jistě víte – měna slábne, ceny rostou, a jestliže by se částka, jež má být v případě úmrtí vyplacena, nezvyšovala, stávala by se nižší a nižší, až by byla možná úplně směšnou, nezajímavou a nic neřešící. A to není logicky žádoucí. Člověk by sice pochopitelně neměl utrácet majlant, ale přece jenom by mělo jít o něco, co ho nezruinuje a co zároveň pomůže pozůstalým překlenout alespoň nejtěžší období, než se se ztrátou svého blízkého vypořádají.
Takové pojištění tedy pomůže s úhradou pohřbu. Ale může také zaopatřit děti, pomoci se splácením hypoték a dalších půjček, může pomoci s placením toho či onoho, co by mohlo být ohroženo ztrátou nepojištěného živitele.
Pojistná smlouva se tedy má vyvíjet, má být průběžně uzpůsobována potřebám a aktuální situaci. Aby se nakonec nestala jen bezcenným kusem papíru. Je třeba zajímat se i o to, aby byla podobná pojistka pro jejího plátce finančně únosná, abychom ji byli schopni hradit, ale také aby odpovídala tomu, co má vyřešit.
A nesmí se zapomenout myslet ani na to, kdo a proč je pojišťován. Protože je daleko logičtější, když se pojistí člověk ve prospěch svých nezaopatřených dětí a jim podobných osob, než když jsou nezaopatřené osoby pojišťovány ve prospěch někoho solventního. Protože by mělo takové pojištění sloužit tomu, kdo ho potřebuje především. A kdo díky němu nebude na zesnulého vzpomínat jen ve zlém.