Za socialismu jsme byli zvyklí na to, že o většině toho, co se nás týká, rozhodnou ti nahoře. Soukromá iniciativa se zrovna nenosila a ani nevyplácela, a tak si sice někdo, kdo měl tu možnost, urval i něco navíc k tomu, co mu mělo být přáno, ale v podstatě se spoléhalo na hodného tatíčka jménem…
Je to už bezmála třiatřicet let, co jsme u nás po více než čtyřicetileté pauze zase začali budovat kapitalismus. A byť se to nakonec svým způsobem zvrtlo a slova ministra financí „nečekejte, že vám ty peníze někdo dá“ nebo socialistické „kdo nepracuje, ať nejí“ rozhodně neodpovídají naší současné realitě, do značné míry tržní prostředí tu…
Všichni vidíme, jak se vyvíjí situace na našem trhu, a snad nikoho z nás to nenechává tak docela chladným. Protože jak jde o peníze, nemůžeme to my lidé ignorovat, a jakmile se situace nějakým způsobem zhoršuje, musí to v nás nevyhnutelně vyvolávat pocity nevole. Protože se všichni chceme mít dobře, jenže to nám není vždy…